Beneficio

Před námi se v zalesněném uzavřeném údolíčku ukázalo parkoviště obšancované karavanama a obytnýma autíčkama. I jeden busík tady byl. Na prakovišti u aut potkáváme skupinky klábosících lidí. Stoupáme dál podél potůčku, v lese je výrazně čistěji a potkáváme lidi jiného vzezření než na parkovišti. Procházíme kolem jurt a teepee, divokých zahrádek, chlupatého koně Geronima. Sem tam na nás někdo zamává, odněkud slyšíme bonga, jinde slyšíme párty hudbu z repráčků. Směs vjemů, dojmů, myšlenek, různých lidí, lidí s různou energií.

Je to složitý, moc ráda bych se podělila o naše (o svoje) dojmy, ale nějak pořád nevím, jak to uchopit...třeba to pak Kubajs doplní...

Podle vyprávění jsme čekali místo podobné hippie vesničce v zapadlém San Pedru – čisto, příjemno, usměvaví lidé, kteří tam prostě „žijou“. Při prvním potkání lidí na parkovišti v Beneficiu na mě ale dýchlo něco jiného. Něco, co mi nebylo úplně příjemné, pocit, že sem člověk nezapadá. Lidi na parkovišti působili dojmem zevláctví a vyhulenosti. I to okolí bylo v podobném stylu – možná po zkušensoti se Santa Fé je to prostě tím, že se na místo dá snadno dojet autem... Druhý pohled na Beneficio – poněkud hlouběji v údolí, byl už příjemnější. Byli tu lidi a místa, která tu „žijí“. Mají tady zahrádky, koně, osli, slaměné domečky, jurty, rybníček u pramene. Les je čistší a i jsou tu místa, kde na vás dýchne duch. I tak jsou tu dost různé postavičky. Třeba chlapík co na nás mává ať jdeme k němu, je postavičkou, o které nevím co si s ní počít. Chlapík má neuvěřitelnou tohu nabídnout nám svoje domácí pravé nefalšované Organic Space Cake za 2 eura a vypadá, že dost často ochutnává těsto je-li dostatečně silně zelené :-D

Takže to je Benefico. Možná jsme byli prvně trochu zklamaní, na druhou stranu nás to asi přinutilo k zamyšlení...

  • Když máš velká očekávání, zklamání je pak silnější a špatně se pak toho pocitu zbavuješ a hrozně tě to pak olivňuje.
  • Bylo by lepší umět alespoň něco španělsky – člověk by působil k místním otevřeněji a spíš by ho přijali. Jazyková bariéra tu byla celkem cítit. A další bariérou a tou nejsilnější byla taky naše nesmělost.
  • Existují dva druhy hippie lidí. Jedni nám jsou blízcí, spoustu takových lidí je v naší sociální bublině. Mají podobné myšlení a vnímání světa. Být s nimi je příjemné a obohacující. Tihle TO prostě „žijou“. Druhým vlastně nerozumím, možná se jich trochu bojím? Tam existují jen ONI. Jou uzavření do sebe, možná sami sebe řeší. Klidně může být kolem bordel a špína, protože stejná špína je v nich. Zevlují, je to pohodlné, je to por ně. Na mě to tak působí.

Byli jsme tu moc krátce na to, abychom Beneficio pochopili... každopádně je to místo úžasný a stojí za to ho navštívit.

Nový rok v Busíku v Beneficiu. Sem tam bouchla rachejtle, ale lidi je vystříleli ještě před půlnocí. Světla z měsíce jak na kostele, jinak je v horách – na úbočí Sierry Nevady klid a ticho.

Ráno jsme ještě chvíli nasávali místní atmosféru a zpracováli myšlenky, než jsme se rozhodli vyjet zase na cestu. V Orgivě jsme našli úžasnou keramiku, takže jsme neodolali a dovezli si domů malované umyvadlo – první výbava Talmberského slamáku :-). Busíkova kolečka míří k naší oblíbené pláži El Plomo. Asi nám tam prostě bylo nejlépe a potkali jsme tam i nejspřízněnější duše. Třeba tam zase potkáme někoho takového ;-)

Cestou stavíme u kdejaké mandloně a trháme jejich plody do už tak plné bedničky a taky očesáváme opuštěný mandarinkový sad. Na odbočce k pláži si říkáme, že bychom mohli zkusit najít ještě nějaké dřevo na ohěň – dole ho na pláži moc nebylo, taže poslední šance. V téhle vyprahlé krajině to je ale těžký úkol. Takže nakonec dojíždíme do Plomo s busíkem nějakého roští a uschlým květěm agáve na střeše. Z ohýnku ale nebylo nic, protože tady docela foukalo. Ale koho jsme tu nepotkali? Německýho Žlutýho :-D

 

 

 

 

 


Mája

Sojka - Marijánka

Kuba

Simba

Sherpa