Přes Německo

Německé odpočívadlo má své kladné stránky, zejména relativně čísté záchodky s tekoucí vodou. Zuby se tam sice vyčistit nedají, protože umyvadlo je zastrčené do zdi a voda ze „stropu“ když pod něj střčíte ruce. Stejně funguje i vysoušeč a dávkovač mýdla. Kdyby člověk stčil nad umyvadlo hlavu, jistě by mu jí to současně namydlilo, opláchlo a osušilo. No ale asi by to bylo v opačném pořadí nebo vše naráz.

Psaní deníku zpětně má taky svoje kladné stránky. Nikdo už si nepamatuje jak to vše přesně bylo a lze lehce ohýbat skutečnost. Jízda po německé dálnici není nic super zajímavého. Nepotkáváme žádného busíka a vzhledem k tomu, že je pár dní před vánocema, tak nepotkáváme téměř nic zajímavého. Žádné lodě na vleku, obytné náklaďáky, 50 let staré sporťáky, prostě nic. Samá novoauta.

Jedeme, jedeme. Busík málem pokořuje rychlost 100km/h. Nechceme se tu moc zdržovat, tak nezastavujeme ani na oběd a valíme pořád dál. Máme slušnou zásobu toustů, takže pohoda. Musíme dnes dojet až do Francie, což není zas takový problém, ikdyž na to máme vlastně jen půl dne. Jsme totiž na dovolené a rozhodně nebudeme vstávat na budík, alespoň né první noc. Následek tohoto pravidla je start dení etapy těsně před jedenáctou hodinou. Co na plat.

Vše se nám nakonec daří dle plánu a večer překračujeme hranice Francie. Začíná peklo. Jednak si chceme cestu Francií trochu užít a jednak chceme ušetřit nějaká eura, tak vynecháváme dálnice. I na silnicích 1. třídy je vzdálenost mezi kruháky max 1km. Za pár kiolometrů po Francii máme v busíku přerovnané všechny věci, které nejsou dobře zabezpečeny, aspoň víme, co druhý den lépe zajistit.

Jsme někde u města Besancon. Zajíždíme na parkoviště a jdeme spát. Není to tu tak luxusní jako v Německu, ale na přespání dobrý. Usínám s myšlenkou na máslový croasant a kávu ke snídani.

Jo a zuby si vyčistím ráno.


Mája

Sojka - Marijánka

Kuba

Simba

Sherpa