Vánoce

Ranní probuzení v náruči Pyrenejských hor bylo podtrženo hlukem motorů našich spolunocležníků v zatáčce, kteří se vydávali na další pouť. Pomalu se rozednívá a my stoupáme zatáčkama vzhůru k náhorní plošině. Kolem nás jsou všude zasněžené vrcholky hor červeně osvícené ranním sluncem. Naše focení ze střechy busíka a je oceněno nadšeným máváním kolemjedoucích. Najednou se široká náhorní plošina zužuje do úzkého údolí a nám začíná být jasné, že busíkov kolečka se budou protacet dalšíma serpentinama vzhůru do sedla.Cesta ve do Andory. Stoupáním sněhu  přibývá, az ho po krajnici máme třeba metr.V sedle se nám naskytl krásný výhled do hlubokých rozeklaných  údolí a vršky hor protkané upravenýma a hlavně prazdnýma sjezdovkama. Chvíli zvažujeme zapůjčení lyží, ale nakonec se přece jen vydáváme dál. Ale kdybychom si lyže půjčili, na vlastní kůži bychom si vyzkoušeli, jaké jsou hlavní výhody Schengenu..totiž dole nastoupíte na lanovku ve Francii a nahoře z ní vystoupíte přímo do Andory! No není to skvělé, že vás cestou uprostřed carvingového prostoru nekontrolují celníci? :-)

Dosáhli jsme nejvyššího vrcholu naší cesty - 2404 m n.m. teď už budeme jen klesat k moři.

V Andoře se nedá ztratit.Všechny cesty vedou do hlavního města Andora la Vella. Asi to bude tím,že v Andoře je snad jen jedna hlavní silnice. A protože Sojka zapomněla do GPS nahrát mapy Andory, bloudí šipka Navigátora marně v bílém kroužku označujícím tuto malinkou hornatou zemičku. Klesáme a klesáme, sníh se ztrácí a zůstává už vysoko nad námi, když vjíždíme do Andory la Velly – městečka vyplňujícím horskou kotlinu a sestávajícím z hotelů a obchodních center. Pro nás je zde ale nejzajímavější bezkonkurenčně nejnižší cena nafty a to nějakých 0,97 euro/litr. Paní obsluhovačka rychle pochopila, že busíka natankovat nezvládne – lezu na střechu a podávám Kubovi prázdné kanystry z bedýnky... Od Španělska nás už dělí jen pár kilometrů.

Hranice jsou na dohled a já stále přemýšlím, co bude lepší – v případě zájmu celníků mám ukazovat platnou občanku se jménem Vokřálová a nebo starý pas se jménem Sýkorová? Andorskou hranici projíždíme bez povšimnutí. Španělská je už zajímavější. Doklady vidět nechtěli, ale busík je zaujal natolik, že jsme jim ho museli ukázat i zevnitř a odpovídat na důmyslné otázky: Alcohol? No Alcohol? One bottle...(no „one“ je spíš „pár“). Cigarets? No. Money? No Money? (sakra, to si říká o úplatek nebo co??) No money. Haha. No money? A little. How many? (přiznáváme barvu). Hahaha, OK, go. A jsme ve Špáňu!

Hory necháváme za sebou, před námi je krajina roztodivných tvarů, slunce se odráží od vodní nádrže a z kopců před námi stoupá pára. Za těmahle kopečkama bohužel sjíždíme ještě níž a dostáváme se do mračen a mlhy. Podél řeky Ebro zkoušíme pomalu hledat pěkné místečko pro přespání a oslavení cestovních Vánoc. Ukazuje se ale, že to vůbec není lehké. Každá odbočka z hlavní silnice vede k nějakému domečku. První byla ale aspoň úspěšná v tom, že jsme očasli jednu mandloň :-)

Druhá byla poněkud adrenalinová – už od Gruzie se Kubajs snaží dostát našeho hesla „každý den alespoň jeden offroad“ (z čehož je Sojka kolikrát velice nadšená ;-) ), nicméně jsme také nenarazili na onu vysněnou oázu – malebné Vánoční místo. Až na několikerý pokus zajíždíme po podivné cestičce do zastrčeného údolí – mandarinkového háje. Cesta sice taky končí domem, ale vedlejší odbočka nám slibuje nerušené spaní. Parkujeme pod olivovníkem na spodní terase mandarinkové plantáže, takže o slavnostní hostinu máme také postaráno. Pár pomerančů a mandarinek nám taky postačí k vytvoření provizorních ozdobiček na vánoční olivovník. Z ledničky vyndaváme bramborový salát a řízky a cukroví a víno na přípitek a čekáme na ježíška. Výhodou Vánoc na jihu je, že se tady ježíšek zastaví nejdřív. Ať letí ze severu nebo z východu, nejdřív hodí dárky k nám a pak až do Čech, protože tam se zastaví až cestou domů :-) proto nám naježil ještě za světla..a naježil nečekaně hodně, takže moc děkujeme ježíšku!

 

 

 


Mája

Sojka - Marijánka

Kuba

Simba

Sherpa