K moři

Protože jsme už natěšení na krásné počasí v Andalusii, tak jsme si dneska naplánovali přejezdový den. Bereme to po hlavní silnici – lépe řečeno prázdné dálnici s označením A, která vede podél celého pobřeží Španělska. Výhodou téhle silnice je to, že je zdarma oproti druhé prázdné dálnici s označením AP, která vede souběžně s tou naší. Proč tady mají dvě dálnice? Kdoví? Možná je v sezóně tak velkej provoz kvůli kamionům rozvážejícím Španělskou zeleninu po Evropě...

Španělská krajina je totiž fakt neuvěřitelná. Všude samý kopce. Velký kopce. Když se zdá, že tam je rovina, tak je zbrázděná hlubokými kaňony od eroze. Takže i to, co se zdá být plackou je vlastně kopec s placatým vrcholem. A pak – hlavním krajinářským prvkem Španělska jsou skleníky. Jeden skleník vedle druhého, kam jen oko dohlédne. A že je v cestě skála? To nevadí, může klidně čouhat mezi skleníkovými poli. Dobře, občas se krajina změní a je osázená mandarinkama nebo olivovníkama. Mezi stromky je ale vyprahlá zem bez známky života...čím to asi stříkají, že mezi tím nic neroste? Popravdě vás ten pohled docela nutí přemýšlet, co to tady lidi provedli za přírodní katastrofu. Všechno to navíc podtrhují kilometry a kilometry zavlažovacích hadic – co řádek mandarinkovníků, to jedna kilometrová hadice na zavlažování...

Cesta nám ubíhá docela dobře, takže se těšíme, že budeme kempovat konečně u moře. Zajíždíme proto do pobřežní vesničky Agua Amarga. Na pláži sice spát nejde, ale na kopci nacházíme docela dobré místo u staré tvrze, která se ráno ukázala být bývalým překladním prostorem natěžené železné rudy z vlaků na lodě.

 


Mája

Sojka - Marijánka

Kuba

Simba

Sherpa