Ronda

Mlha nás obklopuje i ráno, ale pomaloučku se to zvedá, takže nás snad i v Rondě čeká sluníčko.

Průvodce nám slibuje maurskou historii města, arabské lázně a obloukový most přes úzkou skalní soutěsku, která rozděluje Rondu. Na obrázku to vypadá moc lákavě. A na rozdíl od Lonelyho, kde se člověk dočte hlavně o tom, v kterém městě je společnost nejvíc benevolentní ke geyům a lesbičkám, je náš andalusský průvodce docela použitelnej a moc nekecá. Soutěsku a most jsme prolezli ze všech stran. Naštěstí ty davy turistů s foťáčkem a selfítyčkou nelezou až dolů k vodě, takže se nám párkrát naskytl i výhled bez lidí. No, je to turistická atrakce – vstup do královské zahrady a tajných schodů vedoucích k řece nás stál 5 éček...ale tak třeba je někdy použijou na opravu maurského paláce...(trochu naivně v to doufám). Ke vstupenkám dostáváme i informační letáček o historii, takže se po namáhavém překladu (ono se to blbě překládá z angličtiny, když tam Španělé namíchali i nějaká německá slovíčka a věty jsou tak kostrbaté...) dozvídáme, že schody a místnosti skryté ve skále sloužili pro úkryt zbraní a obranu města proti útoku od řeky (na nepřátele lili z okna rozpálený olej). Taky se říká, že tu jsou „schody smrti“ - umírali tady otroci při nošení vody nahoru do paláce...

Kromě kulturního a historického obohacení jsme se taky obohatili o bedničku mandlí. Strávili jsme krásnou hodinku na úbočí Rondských zahrad a pomohli tak očesat opuštěné mandloně, které už pomalu nasazují na květ, aby se během ledna ukázaly v plné kráse. Pochopili jsme, že jsme spíše sběrači, než lovci (nevzali jsme si žádnej prut na rybičky...)

Zaparkovat busíka v Rondě ale není jen tak. Parkoviště jsou placená a přeplněná městskými vozítky. Busík se ale nevzdává a když vidí příležitost postavit se na schody (protože tam už jedno auto takhle stojí) neváhá a připojuje se ke svému čtyřkolému příteli. Kolemjdoucí Španěl to ale evidentně nedává a ukazuje nám, jak rychlá může španělština být. Usmíváme se, ale raději jedeme za městské hradby.

A je to ale trapný rozbít se na schodech ve městě, že jo Kubo :-)

Mandle jsou sice dobrý, ale musejí se moc loupat a my máme hlad. Což konečně ochutnat španělskou kuchyni? V restauraci (možná spíš bistru?) v Ardales si objednáváme NĚCO. Slovníček jsme si nevzali, ale poučení pro příště – bez slovníku do hospody nelez. Na talíři nám přinášejí hranolky s lomo (studený vepřový hřbet s obřím množstvím sádla nahoře) a několik neuvěřitelně mastných klobásek proložených škvarkama. Ze všeho toho oleje se mi trochu zvedá žaludek ještě při pouhým pomyšlení.

Po čelovkový procházce se pak ukládáme ke spánku na parkovišti u Caminito del Rey a víme, že Mirador znamená „vyhlídka“, ale v noci odtud nic neuvidíš. A taky víme, že španělská kuchyně nás moc neoslovila.


Mája

Sojka - Marijánka

Kuba

Simba

Sherpa