Expedice do jeskyně Altinbesik

Expedici organizuje Česká speleologická společnost a osádka šedého Busíku dorazila na místo večer před zahájením, které bylo 1.11.2014. Modrý busík se připojil na několik dní v pátek 7.11. Můžete podívat na reportáž z loňské expedice v Objektivu ČT.

Z pohledu Šedého busíka:

1.11.2014 - Sobota

Je rano a nikde nikdo. Nechavame ostatním vzkaz na zavore a jedeme do vsi schanet baterie. Poledne a stále čekáme před zavorou a pozorujeme kolonu aut v cele s jardanama (policie), jak míří dolů. Velká delegace. Prý starosta Antalye. Ale co tam chtěli, těžko říct. Po chvíli konečně přijíždí velká dodávka plna českých jeskyňářů. Expedice začíná.

Expedice 1.-12.11.2014

Jeskyně Altinbesik. Velký vstupní portál s jezerem. Na konci jezera je asi 40m sintropad. Ten když se zdola, nasedne se do dalšího člunu a překoná se další jezero. Obrovský prostor, přeskakování sutru, vody, sintrová jezírka a další sintropady. Celém se takhle v "horním" patře překoná 5 jezírek. Před posledním je místo Kuravky a za nim se pak nachází sifon. Tahle část je zmapována snad japonci. Naší jeskyňáři tu jsou už po několikáté a zmapovali část mezi prvním a druhým sifonem. Ted je ale bohužel moc vody (hned na prvním lezení se člověk namočí, protože ze sintropadu je tak trochu vodopád) a Piciska za prvním sifonem jsou pod vodou a tvoří tak sifon další. Takže plán dostat se za druhy sifon se asi nepovede... Bude se alespoň vytvářet virtuální prohlídka v první části jeskyne.
Celý jeskynní systém by mel mít asi 40km (vědí podle zkoušky barvením vody). Reka Manavgat, která teče z vedlejšího údolí přetala kopec, kdyz se zmenil naklon desky. Takze se vydavame i na protější břeh hledat mozna pokracovani Altinbesiku. Je tam několik jeskyně k a v jedné z nich se dokonce našly keramické střepy z nádoby uplacane rukama.
 
Občas sem přijde dav turistů (hlavně Němci). Sundaji boty, vyfasuji záchranné vesty a jsou nahnáni do člunů (občas se jim podaří nasednout na břehu a to je pak veselá podívaná....jak se lehce pretizeny člun snaží dostat do vody...)
 
K jeskyni měli přijet i Sherpakovi. Bohužel nás ale zastihli špatně zprávy - totiž ze jsou v Turecku v Erzurum a busik nechce jet dal...  Nakonec zjistili,ze závada je trochu jinde, opravili to a prý jedou směrem do ČR. Takže další busi setkání už asi nebude :-( To nás moc mrzí.
 
Už je to týden a porad máme krásné počasí.Sluníčko se do údolí Manavgatu a k jeskynnimu portálu podívá vždycky jen na krátko, takže koupel v laguně je dobre stihnout rano. Pak se priplizi stín. Je tady ale snad nejteplejší a nehezci koupel na celém našem výletě. Na Kubajse leze choroba, tak ho lecime, jak můžeme. Nic ho ale nezadrzi a leze porad do jeskyně tahat materiál na potápění k 1. sifonu.
 
Je patek 7.11. Jedeme na povrchový průzkum a na trh do Ibradi. A kdo nás čeká u brány? MODRÝ BUSÍK! Neuvěřitelná radost a milé překvapení!!!
Strávili tu s námi 4 dny, kdy jsme si stihli vypovědět zážitky z cest a Sherpaci nám vylicili svoje strasti s busikem. Taky jsme se vydrapali na společnou prohlídku jeskyně (az k druhému jezírku), měli jsme oheň a Sherpa se stal mazlíčkem nejen všech jeskyňářů,ale i místních hlidacu jeskyně (kteří si jeho přízeň vykupovali velkými kusy ekmeku).
 
V úterý 11.11. se busici na krátko loučí, aby se pak další den mohli znovu vřele přivítat o něco jižněji. Šedý busik zůstává u jeskyně na poslední expedicni vecer.
 
Sojka
 
Z pohledu Modrého busíka:

7. 11. 2014 Pátek - Setkání

Po večerním zklamání, kdy jsme spěchali za kamarády zbytečně, neb nás 2 km od jeskyně zastavila závora, jsme byli hned zrána úspěšnější... Vyrazili jsme k závoře a než jsme vyřešili, jak ji otevřít, celá expedice k ní dojela zespoda přímo proti nám včetně šedého – radostně troubícího – busíka! To bylo šťastné shledání! Nechali jsme Kubu i Sojku v domnění, že jedem do Čech, takže byli náležitě překvapení :) Seznámili jsme se se všemi členy výpravy a vyrazili s nimi na trh do Ibradi a na terénní povrchový výzkum v okolí. Pak už jsme si jen lízali rány a léčili kašlíčky :)

8. 11. 2014 Sobota, 9. 11. 2014 Neděle

Další dny se nesly v duchu cele odpočinkovém. Dlouhé snídaně u busíka, čtení, povídání, semtam družení s jeskyňáři a pomoc s vařením večeří. Dny byly krátké – unavení jsme zalehávali už kolem 8 či 9 večer. Však nám taky klid, nicnedělání a trošku toho flákáníčka chybělo :) 
 
V neděli jsme si zajeli na nákup do Ibradi, kde jsme potkali tureckého průvodce z jeskyně, užívajícího si svůj jediný den volna. Pozval nás na čaj a poradil kde co koupit.

10. 11. 2014 Pondělí

Až v pondělí jsme se konečně odhodlali – Kubajs nás obětavě zaškolil do samostatného lezení na laně, všichni čtyři jsme se navlíkli do prapodivných oblečků a vrhli se do jeskyně. Naštěstí na 40-metrovém úseku vzhůru nad jezero byla lana dvě a tak Kuba ještě obětavěji vylezl a slezl úsek 2,5krát, aby nám holkám a trošku i Simbovi (kerej to samozřejmě ani trochu nepotřeboval) dělal morální podporu a ve zcela výjimečných případech i poradil, co se kdy má kam cvakat a strkat :) Všichni jsme to zdárně zvládli tam a dokonce i zpět a prolezli si jeskyni skoro ke druhém jezeru z pěti – tedy asi „jen“ půl kiláku do útrob jeskyně (jejíž probádaná část má 5km a celkově se odhaduje její délka na kilometrů 40, takže takový Drobeček). Obdivovali jsme se protiskluzným „sintrům“, které tvořily krásná jezírka, monstr krápníky a za sucha se třpytily jako zlato (Altinbesik = Zlatá kolébka). Prodírali jsme se skrz špičatá kluzká šutroviska, kde Mája věrná své zbrklosti spadla nejdřív do vody a pak na šutr, čímž byla jeskyně pokřtěna, mise naplněna a po „náhodném“ setkání se všemi expedičními badateli kdesi ve čtvrté či páté síni, jsme mohli sníst vrcholovou čokoládu a odebrat se ven na vzduch. Náš „kraťoučký“ pobyt uvnitř – na začátku jeskyně – odhadujeme časově tak na 2-3 hodinky. Zkrátka ve srovnání s ostatními úplné zanedbatelné pouhopouhé NIC. Ale bylo to skvělé, jsme ohromeni a těšíme se, až se my Niemandi setkáme s nějakým jeskyňářem a jen tak mimochodem se mezi řečí zmíníme o tom, že jsme byli v jeskyni Altinbesik. No a přitom o tom všem nevíme ani zbla. Takže díky Kubo a celý speleologický týme :)

(Photos from the cave by Hakan Eğilmez - Thank you! :) )

11. 11. 2014 Úterý

Nu a v úterý se modrý Busík zas s šedým na chvilku loučí s tím, že se setkáme druhý den někde na pobřeží. Jenže ouha – opět jsme byli namyšlení, že si můžem jezdit sami a pár kilometrů od jeskyně se nám busík zas trošku rozkašlal, ale jede. Dojíždíme do Manavgatu, doplňujeme zásoby, dáváme na web posledních 14 dní a zakotvujem na pláži na tom Azůrovym pobřeží a odmítáme se odtud hnout než přijede Kubajs a nevyřeší to :) Pomalu docházíme k tomu, že už opravdu pojedeme domů spolu s „Šedákem“ – nechcem už znovu zažít podobnou nepříjemnost jako v Erzurumu (ve dvou se to přece jen líp táhne, někdy i doslova). 
 

12. 11. 2014 Středa

Ranní východ slunce u móře kousek od Manavgatu. Rácháme se, sluníme se a čekáme na ty dva a doufáme, že přijedou s řešením pro náš chrchlající motor. Kolem půl páté naši kamarádi doráží a dnes už si jen dáváme společný čaj za svitu svíček – motor raději budeme řešit zítra.
 
Mája
 

Mája

Sojka - Marijánka

Kuba

Simba

Sherpa