Modrý busík = gruzínský vytrvalec

21.10.2014 - Kazbegi

Modrý Busík nocoval přímo na náměstíčku v Kazbegi. Mrazivej fičák nás donutil si pěkně zatopit. I tak nám teploměr zaznamenal nejnižší vnitřní teplotu 3,5°C - což není mnoho přátelé! Ale bufík nás z toho vytáhl, je to kamarád :) Krom zimy nás celou noc budily konflikty mezi policisti a řidiči, poněváč se jim nějak nechtělo pouštět auta blíž k Rusku a ty se nám štosovaly kolem busíka a troubili a tůrovali motory a řvali nehezký přívlastky na ti muže zákona a ti na ně zas křičeli do megafonu - no správná gruzínská bžunda. Když jsme se rozlámaní v půl 11 probrali, bylo už krásně teplo, slunečno. A tak jsme vyrazili pěšky z Gergeti do příkrého kopce ke kostelu Tsminda Sameba, který sedí na kopečku nad městem a krčí se naproti krásnému Mt.Kazbek (5047 m.n.m.). Posnídali jsme nahoře, pokochali se, pofotili si a sešli dolů. Dáváme teď na web fotky přímo z busíka, kterého jsme zaparkovali před včerejší hospodou a zůstal nám tak přístup na FiFi. Dnes zase krásné rozložité travnaté kazbecké hory opustíme a zamíříme k Mtskheta a Tbilisi. Plánujeme den volna na čtení a praní svršků i nás samých a návštěvu obou měst.

22.10.2014 - Flákačka

Z Kazbeku jsme v podvečer vyrazili směrem na Tbilisi. Před Mtskhetou jsme vcelku lehce, ale už za tmy nalezli útočiště, velkoryse si uvařili a doufali v teplejší noc, což se ale příliš nezadařilo.
 
Ráno jsme si četli a pak horečně diskutovali o životě. Když se den přehoupl do odpoledne, přesunuli jsme se k nedalekému jezeru, abychom náš odpočinkový den proflákali o to kvalitněji :) Někteří z nás lítali jako šílení do vody a zpět a lovili myši, jiní prali naše zasmrádlé svršky a další předstírali činnost vleže pod busíkem (kdo co dosaďte dle libosti). Sherpa si ještě před spaním stihl jen tak ze špásu zahnat svalnatýho namachrovanýho Gruzínce do vody i v botách neboť se nám s kamarádem potloukali moc blízko obydlí a den byl tímto naplněn.

23.10.2014 - Mtskheta

Došli jsme přes noc k závěru, že proces zasmrádávání svršků bude nadále pokračovat, pokud neodstraníme jeho příčinu, kterou jsme odhadovali někde kolem povrchu našich těl a jali jsme omývat sami sebe. Naše hypotéza se ukázala býti správnou neboť jsme vylezli  z vody jako znovuzrození a ani nás nevyhnali, když jsme o dvě hodiny později zastavili u rozpadlých garáží Mtskhetského (čeština je skvělá) autoservisu, aby nám dofoukli kola a přivařili vejfuk, kterým nám začal busík vyjadřovat zalíbení v naše neustálé "lehké ofródy". I když neměli času nazbyt vyrojili se kolem nás snad všichni zaměstnanci a každý s něčím odborně vypomohl. K našemu úžasu ten nejmladší mluvil trochu anglicky a hned tvrdil, že mu to tam celé patří. Na několikátý pokus se nám podařilo je přesvědčit, že nepotřebujeme klíč třináctku v tolika provedeních a že tu matku u silentbloku vážně utáhnout zvládnem. Konečně spatřili prasklinu, se kterou si včera ležák pod busíkem neporadil. Nastoupil postarší zkušeňák, navlíkl poctivou koženou bundu a bez rukavic a masky zalehl s kusem drátu a autogenem, aby nás toho drnčení zbavil. "Majitel" za to ani nic nechtěl, prý stačí naše srdce. Operaci jsme odmítli a raději mu tam nechali 15 lari. 

Pak už nás čekal oběd v Mtskhetě - ostri (vepřové v rajčatové omáčce) a mtsvadi (bárbekjů po gruzínsku), jsme náležitě ocenili a vydali se skrz Tbilisi na nekonečné polopouštní pláně u jeskynního kláštera Davit Gareja na samé hranici s Ázerbájdžánem.

24.10.2014 - Davit Gareja

Od chvíle, co jsme na travnaté kopce dorazili, zamilovali jsme se. Prostor byl osvobozující a fascinující. Vážně tu nebylo vůbec nic. Jen semtam v dálce kraví nebo ovčí stádo. A tak Simba testoval jestli hoří hovno (kravské) a Sherpa zas jak chutná - jako obvykle.

 
Konečně jsme si zase užili teplou noc a slunečné ráno a vyrazili prozkoumat klášter, lépe řečeno kláštery. Zachovalejší obnovený a fungující Lavra a ruiny a jeskyně druhého za kopcem Udabno, nesoucího stejný název. Místo nás oslnilo. Důmyslný skalní systém na sbírání a čištění dešťové vody, jeskynní svatyně, bytečky a komůrky, způsob opracování skály pro žlaby nebo schody, krásný hřeben a útes mezi oběma kláštery, orli a obří ještěrky...a to vše v téhle krajině. Za to šplhání přes kopec a zpět jsme byli odměněni. Když jsme sestupovali, všimli jsme si, že vedle busíka parkuje další bydlík a spěchali ho prozkoumat. Podle espézetky byl z Francie a tak jsem už vymýšlela jednoduchý francouzský vzkaz, co bychom jim tam nechali, když jsem si všimla, že měli stejný nápad - za stěračem jsme našli vzkaz, ale jaké bylo naše překvapení, že je celý v češtině! Nemohli jsme uvěřit, že se někdo, koho jsme tu potkali naučil tak dobře česky! A vskutku za chvíli se k nám blížila rozesmátá dívčí postava a fakt jsme si česky pokecali:) Domluvili jsme si společnou večeři u dalšího kláštera, ale načasování se nepovedlo a tak jsme při západu slunce zajeli znovu do travnatých dun. Nemohli jsme si ještě tohle místo nechat ujít. Jen jsem předtím v kostech cítila, že se s Frantíky ještě potkáme a najednou se zdá, že to nevyšlo...

25.10.2014 - Festival Tbilisoba

Ač teplo, ráno hmla. Docela nám trvalo než jsme posnídali a vyrazili. Bylo už před polednem, když jsme se blížili plání k silnici. Je celkem příjemné, že v tomhle ohledu se s Francouzi docela shodneme a tak jsme v tom okamžiku mohli spatřit jejich starý bílý Mercedes s vysokou střechou, jak si to pomalu po silnici šine stejným směrem jako my. Bez problémů jsme ho dojeli a s troubením a máváním předjeli. Zastavili jsme u vyschlého jezera, abychom prozkoumali, zda je to sůl či co bílého (krystaly to byly solně vypadající, ale slaně nechutnaly). Po chvíli nás dodávka dojela, s radostí jsme pohovořili, nechali si poradit kam v Tbilisi a kde tam přespat, vyměnili si webovky a zkušenosti a s pozváním k nám do Čech (kde už ale byli 10x), se rozloučili. O jejich jedenapůlroční cestě tu - www.cinefritour.com.

Ve Tbilisi jsme nalezli ono skvělé doporučené místečko ke spaní přímo v centru a děkovali osudu, že nám tuhle cestovatelskou výměnu přinesl, zanechali našeho hlídače v autě a vrhli se do víru města, kde zrovna probíhaly oslavy jeho založení, vína a kultůry a tak vůbec... festival Tbilisoba, kvůli  kterému jsme si návštěvu hlavního města naplánovali právě na tento den. Okouzlily nás malé uličky, příjemný ruch a podniky, scény s koncerty a tradičními tanci, květinové a ovocné stánky, stánky s mtsvadi a vínem, sýrem i čajem, cukrovou vatou, cetkami, šperky, plstěnými bačkorami a šátky a vůbec vším možným, koně a osli a kočáry k projížďkám... Každý nabízel, co mohl, uměl, chtěl více či méně organizovaně a legálně. Silice, mosty a náměstíčka uzavřená autům, vše včetně parků plné lidí a stolů se židlemi spolu s grilováním mtsvadi a jiných dobrot. Všichni si užívali veselí a ruch byl vážně tak akorát příjemný, žádná velká tlačenice. Město prostě bezvadně žilo, což stvrdil večerní skromný ohňostroj. Nakoupili jsme spoustu potřebností a ochutnali výbornou plněnou grilovanou zeleninu a khinkali (gruzínské ravioly s masem), které jsme zatím jako první místní jídlo zavrhli neb nám smrdí :) Pak jsme i s Sherpou vylezli skrze nádherné kaskádičky mezi domy, zahradami, dvorky, kostelíčky, popínavým vínem a kočkami na kopec s výhledem na celé město pod mohutnou sochu ženy s mečem u přirození. Pochopili jsme, proč má Tbilisi tak divně roztáhlý tvar rohlíku - celé město je sevřené mezi vcelku velkými kopci, které jsou prostě asi všude v Gruzii. Hory, kopce, hory, hory, velehory, kopce, moře, hory, hory a tak. Sedíme si na našem místě uprostřed města, kde nás kupodivu nic neruší, posloucháme nedaleký koncert, píšeme do deníčku a máme se dobře.
 
Mája
 

Mája

Sojka - Marijánka

Kuba

Simba

Sherpa