Modrý Busík v Arménii

28. 10. 2014 Úterý

Ráno byla zima pořád s námi a tak jsme v teple busíku vytvářeli u jezera Sevan vzkaz v lahvi, který jsme později symbolicky hodili do jeho vln u vesničky Tsovazard u nikdy nedostavěného hotelového komplexu, kde před dvěma lety „našli druhý domov“ naši kamarádi V.+A.+J.+T. Ještě předtím ale na naší plážičce na chvilku vysvitlo sluníčko a tak jsme se v nebezpečně parných 13°C šli umýt do neskutečně ledové vody jezera Sevan – naposledy jsme se ale myli před týdnem, tak přemožení se bylo nakonec moc fajn. Podívali jsme se na turistický sevanský poloostrov, kde má letní sídlo i arménský prezident a kde nám těsně před klášterem Sevanavank skoro sežrali Sherpu dva vlčáci. Samotný jezero je skvělý – malý moře s vlnama a pěknejma oblázkama, ale kolem je tolik obludnejch rekreačních komplexů, dostavěnejch a fungujících či nedostavěnejch torz neskutečnejch rozměrů. V sezóně to tady musí být ještě šílenější – spoustu rekreantů z Arménie, Ruska a bůhvíodkudještě. I ve městech kolem je spousta nedokončenejch staveb – stadiony, hřiště, hotely domy... Tenhle prvotní pocit z Arménie nebyl nic moc, krom sovětský megalomanie tu je i spousta zničenejch a popadanejch domů... Na noc jsme odtud utekli do zimy pohoří Geghama.
 

29. 10. 2014 Středa

Náš plán podívat se do Gegham pěšky nevyšel. Přes noc se zkazilo počasí a kopce se ztrácely v mracích. Vyrazili jsme tedy směrem na Yeganadzor, cestou nakoukli do skvěle zachovaného caravanseraie na Hedvábné stezce v horách a vyjeli k moc pěknému klášteru Noravank ve skalách. Pak jsme ve vesničce Areni zažili nádherné setkání v místním obchůdku s jeho majitelkou, která nám nechala od manžela dovézt vlastní domácí víno a pohostila nás kávou. Pozvání k nim domů jsme odmítli a nocovali kousek za vesničkou krásně ovínění.
 

30. 10. 2014 Čtvrtek

Od Areni jsme zamířili na Yerevan a po cestě jsme opravdu jen připozastavili u kláštěra Khor Virap na hranici s Tureckem prakticky na samé patě Araratu. Ten jsme ale neviděli – ač sluníčko, opar byl tak otravný, že nám z Araratu ukázal vážně jen zadek. Samotný klášter nebyl nijak zajímavý a bylo kolem něj až moc parazitujících Arménů vybírajících peníze za cokoliv, co tu měli. 
 
V Jerevanu  jsme zaparkovali na hlavním náměstí, nenašli tržiště, najedli se a pak už jen poseděli v kavárně na wifi a vymýšleli, co dál. Arménie nás moc neuchvátila, i když světlé okamžiky tu byly... Ale hlavně nás odtud pomalu vyháněla zima a nastuzení. Namířili jsme si to ale ještě ke skalnímu klášteru Geghard a spali v kopcích těsně před ním.
 

31. 10. 2014 Pátek

Večer jsme nemohli otevřít šoupačky a zjistili, že se nám urvala zahrádka. Opět jsme tedy potřebovali někoho se svářečkou. Nacpali jsme zahrádku do auta, dojeli se ještě podívat do kláštera Geghard, jehož kostel je z velké části vytesán ve skále. Potom jsme zas mířili zpět na Jerevan a ve vesničkách po cestě sháněli „svárku“. V žádné opravně nám neuměli pomoct až nás poslali za sousedem Bapkinem, který nás vzal na zahradu, posadil k ženě/matce, která tam venku na zemi pekla chleba a placky „lavash“ v peci vykutané do země, kde se placky lepí svisle na stěny (tradiční arménský způsob). Byli jsme pohoštěni teplými plackami, sýrem a rajčaty a než jsme to dojedli, Bapkin byl s prací hotov. Nechali jsme mu 5000 dram (cca 250 Kč) a svinovací metr z OBI, kterej měl velkej úspěch a za to jsme zas my ještě dostali pytel jablek od něj i od jeho souseda a pytel oříšků. Zahrádka držela a tak jsme vskutku mohli vyrazit do Jerevanu, kde jsme konečně našli tržiště, koupili jsme si pro Máju koženej prstýnek (hrozně moc barevnej - prostě jsem ho musela mít :) ) a rozhodli se už Arménii opustit a vyrazili na hranice. Přechod Bavra/Ninotsminda je vážně vtipnej, šílený díry pro slony v silnici před i za nim a mezi arménskou a gruzínskou stranou dokonce postavili v silnici ohromnej barák, takže člověk ani neví, kudy má pokračovat a musí vedle přes pole. Arméni po nás chtěli dalších 13000AMD – tentokrát jsme už nevěděli za co a řekli jsme, že víc než zbylých 10000 jim nedáme, byli naštvaní ale prošlo to, oběhali jsme pět různých kanceláří a okýnek a vypustili nás. Celá Arménie je strašně vysoko položená (jezero Sevan cca 1900 m.n.m.) a tak tam mají zimu a my se těšili do Gruzie někam níže. Jenže to jsme museli ještě za tmy sjet z hor, což nám zabralo další dvě hodiny. Po cestě jsme si i vyzvedli „cashku“, kterou nám přenechal druhý busík v originálně řešeném mostu přes říčku tzv. po gruzínsku – ohromnej starej železniční vagon dlouhej minimálně 15 metrů prostě položili kolmo na řeku a dál mohl sloužit :) Přespali jsme na odbočce ke skalnímu městu Vardzia, kam jsme se těšili celou naši dlouhou cestu.
 
 
Mája
 
 

Mája

Sojka - Marijánka

Kuba

Simba

Sherpa