Přijeli jsme do Gruzie

8.10.2014 - Středa

Ráno si nás denní hlídka překontroluje a zase se jen směje a třese pravicí - ale stisk prý nic moc. Pak už nervózní návštěva Rize, spoustu poskakujících dětí, co nám lezou po autě i do něj a zvědavé pohledy všude po městě. Nakoupili jsme skvělý sýr a čaj. Ten kousek za Rize popíjíme a krom všech okounů nám skvělej Turek donesl dvě tašky jablek a hroznů, mňam :) A už jedeme vstříc gruzínské hranici, kde poprvé potkáváme kolonu, všichni na nás pokřikují a "Čechii" a "Čechoslovaky" konečně znají a rádi nás vidí. Po několikeré kontrole nás Turci propouští a Gruzínci vpouští, ještě jedna fotečka s mladými Turky a už cítíme, že tady se nám bude přeci jen dýchat lépe :) Taky policajt na náš dotaz dí, že žádnou "strachovku" (pojištění) nepotřebujem, když nebudem řídit úplně "popiti" a když budem "popasani". Protroubíme se Batumi a u moře si dáváme kafe, po západu slunce si nakupujeme sušené rybičky, pivo a vajíčka a míříme spát do národního parku Mtirala. Ani netušíme jakéj "ofród" ta vcelku hlavní cesta je, už už váháme, zda jsme tu dobře, když tu potkáváme sympatické šedesátníky z Británie v obytné staré Hiace, co nám mezi mastěním karet dodají odvahu, že míříme správně vstříc kempu se sprchou u "Visitors Centre". Je tam krásně v lesích a kopcích u řeky.
 
 
 

9.10.2014 - Čtvrtek

Ráno platíme správci parku za kemp, ale sprcha prý otevřená není. Ač jsme sem mířili tak trošku kvůli ní, nelitujeme. Připojuje se k nám onen britský pár, co v květované dodávce cestuje už tři měsíce, půjčujeme jim mapu a průvodce neb jsou v Gruzii prý neplánovaně a vyrážíme na výlet do místní subtropické vegetace, jak děl náš Lonely Planet. Po cestě k vodopádu překonáváme řeku díky krásnému kanadskému mostu, který nám obsloužil ještě krásnější pán, co k nám utíkal přímo od včel a naléhavě nás zval na "medovicu". Cestou zpět od pěkného vodopádu nahrazujeme sprchu říčkou a nedredatí si konečně myjí hlavu :) Loučíme se s Brity a přejeme jim šťastnou cestu do Maroka (!) a potkáváme čtyři nekamarádský Čechy, co se k nám nepřihlásili a raději si zavolali taxíka, ale osud tomu chtěl a po tom, co cestou máváme dalšímu a milýmu českýmu páru, nám zahradil cestu bagr s hromadou kamení a ohromnou železnou trubkou vedle a tak jsme se s Čechy v taxíku na tom místě potkali znovu a ač bagrista říkal, že za 15 minut to zahrabou, stihli jsme s nima pokecat a pohostit je čajem. V městečku dáváme Chačapuri a po pár kilometrech se zabydlujem na pláži, protože kvůli (díky) bagrové příhodě už nic moc jinýho nestihnem. Mája se Simbou a Sherpou blbnou ve vlnách, Sojka s Kubou rozdělali oheň a začali péct turecký kaštany a vařit tureckou kukuřici. Hrajeme na kytaru a jdeme spát. Gruzie se nám líbí.
 
 

10.10.2014 - Pátek

Od moře vzhůru k horkým pramenům a k jeskyni do Tsaishi, prameny jsou vážně horký a plavat se v nich fakt nedá i když mělo a jeskyni jsme na kopci nenašli, ale vycházka to byla hezká. Nyní v Zugdidi v kavárně na interfernetu a míříme na tři dny do hor. Výchozí bod Mestie ve Svaneti, Kavkaz.
 
Mája
 

Mája

Sojka - Marijánka

Kuba

Simba

Sherpa