Šedý Busík na cestě do jeskyně

28.10.2014 - Vardzie

Ráno nás probudilo drcani krav do busika. Shromažďovali se před brankou na lepší pastvu a asi se trochu divily co jim stoji v cestě. Kochame se výhledem do krásného údolí a pak míříme na Vardzii. V údolí je ale spoustu fakt zajímavých míst,který stojí za návštěvu. Třeba skalní klášter Vani caverns. Je to taková Vardzie v menším provedení. Do skály je vyhloubeno asi 100 jeskyněk, ma to 16 podlaží, úplně nahoře je pak kaplička. Představujeme si,jak se tu mnichům mohlo žít. Někde jsou pozůstatky po pecích na chleba. Část tohohle kláštera byla bohužel kdysi zničena zemětřesením. Ale je to stále živé. Dole na nás mavaji asi 3 mniši v černých kutnach, s čepičkou, dlouhým plnovousem snedou tváří a svabima hlubokyma očima. A na zahrádce pod skálou se nám rozšiřuje úsměv,když tam nacházíme vzrostlou marihuanu :-) 
Tohle místo byl jen predkrm před Vardzii. Ta nás fakt dostala. Vardzie je skalní město z 12.stol., kde je do skály vytesáno asi 3000 komurek spojených dlouhými tunely a nekonečnými schodišti. Máme radost,ze na parkovišti nestojí žádný autobus plný turistů (je vidět, ze je po sezóně. Kolem poledne ale nějací turisté přibyli) a město je jen pro nás. Platime vstupné (1 gel za studenta, 3 gel pro dospělé). Prolezame každou díru. Občas se podivujeme nad drzosti některých návštěvníků,kteří zaplňují jamky ve spizirnach 'podpapiraky'. Jinak si fakt užíváme jeskynní labyrint chodeb - jsou tu stáje, knihovny, vinné sklípky, kostel s obrovskou kapli malovanou freskama (před kterou stoji mnich a holkam půjčí sukni a šátek na hlavu), spací jeskyně, spizirny, studna....a v jedné části stále žijí mniši. No strávili jsme tam asi 3 hodiny a porad bylo nad čím se podivovat.
Kousek nad skalním městem je ještě "upper Vardzia" - to už ale není ve skále, ale je to jakési klášterní stavení,kde se asi starají o to,aby mniši ve skale měli co jist.. Zastavujeme proto dole u potoka jdeme se trochu flakat. Máme čas - hranice do Turecka chceme přejíždět v noci.
Místo opoustime az když slunce přestává hrát. Jedeme do Ahalkalaki, kde chceme nabrat zásoby nafty a pořídit posledni gruzinske dobroty. Bohužel místní tržiště nacházíme az po zaviracce (přijeli jsme tam asi v šest). Ale vypadalo to,ze to tam jinak docela žije. Tak kupujeme alespoň kafe a poslední peníze utracime za naftu. 15 km pre hraničním přechodem Karcahi zastavujeme na čaj a polivku, abychom natahli cas. Po chvíli u nás ale zastavuje mercedes a z něj vyskakují 3 Gruzínci a moc touží se s nama kamaradit. Jenže tvrdí,ze tenhle přechod je bohužel zavřený (což nám potvrzuje i místní policie - turci to zavřeli). Tak nás čeká asi 100km objizdka na přechod Vale. Cestou schovavame Sherpakum dopis na strašně zajímavým místě :-)  (Simbo,Mají,Sherpo hledejte vlevo za dvermi 43°28.16917 E, 41°25.87006 N).
 
Na hraniční přechod prijizdime tedy opravdu v noci. A ještě jsme po 6000 najetych kilometrech těsně před opuštěním Gruzie měli první busikovu operaci - busikovi praskl klínový řemen. Operace se zdařila, všichni jsme dostali opouštějící razítko a před námi se 'otevřela brána' do Turecka. Sympatický turek v kabátu k nám hned priskocil a jestli prý máme k busiku zelenou kartu. Zatímco ji pečlivě studoval, my dostali do pasu razítka o vstupu. Pak ale začala celkem dukladna prohlídka. Sympatak prohlédl batohy, z pod sedačky vystoural tabacek, cichal do kanystru na vodu, jestli tam je fakt voda, proklepal střechu, nahlednul mi do fotaku, nechal nás ze střechy sundat pytel s hydrem a loď. Do bednicky nám naštěstí nekoukal a spokojil se s odpovědí, ze v tom jsou busikovi náhradní díly (o těch pěti 10l kanystrech plných nafty naštěstí nevěděl. 30l kanystr (taky plný nafty) provokativně připevněný na strese jsme ale nezapřeli. Turek ale povídá: 'Jakub tell me that you bought this in Turkey and it will OK. Trust me. Because this is illegal.' Takže nakonec nas propouští i se 70litry nafty navíc a se zaprenyma lahvema vina.
 

29.10.2014 - Přejezd

Dneska nás čeká jen dlouhý přejezd Tureckem směrem k Cappadocii. Naše trasa vede tudy: Ardahan - Kars - Erzurum - Erzincan - Sivas - Kayseri. Celkem jsme urazili asi 750 km. Kromě požitku z průjezdu zajímavou Tureckou krajinou jsme meli největší radost z busiho setkání :-) 
 
Tak si to sineme po silnici kolem benzinky a co tam nevidíme: žlutou T3! Obracime busika a  vracíme se na benzinku pozdravit kolegy. Jak nás kluci viděli přijíždět hned na nás začali vesel mavat. Německo. Docela vytunenej busik - ale to lip zhodnotí Kubajs :-). Chris a Falko chtějí projet celou Asii a jako cil maji Austrálii a pak lodí zpátky domů. Vymenujeme kontakty a blogy, fotime busiky přejeme šťastnou cestu. Pak naše kola míří dál. Tady je odkaz na blog Chrise a Falka: www.worldtrip2014.blogger.de
 
Turci mají fakt super zvyk - obchodníci zvou své zákazníky na čaj a jsou samý úsměv. Třeba na benzince - než vám natankuji, připraví vám čaj, popovidaji o všem možném, přestože si nerozumíme. Je to fakt příjemné. (A cena nafty směrem na jihozápad klesá - je možné natrefit i na cenu 3,75 lir. Na severu jsme tankovali asi za 4,3 lir).
A taky Turci vozí na náklaďáku neuvěřitelně věci - třeba druhy kamion!
 
Sojka

30.10.2014 - Cappadocie

Vstavame brzo, abychom stihli do  Cappadocie dojet v rozumný čas. Ještě to máme asi 200 km. Cappadocie je neuvěřitelné místo. Od vesnice Goreme se táhne několik údolí tvořených piscityma, kamennyma věžema.Různé tvary, různé barvy, některé veze jsou provrtane a vytváří tak obrovská skalní města, labyrinty. Člověk se nestačí divit...
 
Do Goreme prijizdime od severu a hned u vesnice Cavusin parkujeme a bezime se podívat na ten div. Spletité cestičky nás zavedly do skalního města v Rose valley (Gulludere). Skalní stěna schovává třeba 5 pater obytných komurek, jak Kubajs zjišťuje, když do jedné z nich vlezl.
Severně od Rose valley by melo být další údolí (pověstné tunelama) Meskendir.
 
Protože nám počasí moc nepřeje, dlabeme kebab a surfujeme zas jednou po netu. Pak jdeme hledat další údolí - Swords valley (Kilicar). Je kousek od Open Air Muzeum a fakt stoji za to.... Poprchavalo a do údolí se nám moc nechtělo - původně jsme jeli hledat místo na spani. Ale kdyz jsme tam po rychlém náletu objevili tunel, nedalo nám to a s baterkama jsme se vydali na výlet. Tunel - částečně prokopany, částečně vymlety vodou - se postupně prohluboval a zahluboval az nás obklopovaly tak 30m vysoké steny.  Na konci kanonu nas k našemu překvapení čekala hospoda. Zavřená - je přece po sezóně...nebo ne? Před nami se ale otevřelo údolí plne skalních komurek, chrámu, prolezacek.
Spime pak kousek od Red valley a zkousime delat noční fotky busika.
 
Sojka

31.10.2014 - Kaymakli

Chtěli jsme vstát na východ slunce, který by ozaril údolí pod námi. Bohužel ale bylo dost mraku. Stejný nápad ale melo víc lidi - asi odtud vzletaji horkovzdušné balony... Dopoledne jdeme ještě prohlédnout White valley (Baglidere). To vcerejsi nas ale asi nadchlo nejvíce. Každé údolí v Cappadocii je úplně jiné a prohlídka zabere hodně času. Ale stoji to za to. Stejně tak i podzemní město v Kaymakli, kam jsme se vydali potom.
V téhle oblasti je asi 35 podzemních měst z 5. stol., kam se lide z byzantské říše chodili schovávat před nájezdy Peršanů. Největší je právě Kaymakli. Ma to asi 8 pater (ale jen 4 jsou opravdu zpřístupněna... dá se ale vlezt i níž, kdyz mate s sebou baterku :-) ). Vstupné stoji sice 20 lir, ale můžete tam byt jak dlouho chcete. Nám prohlídka snad všech nezasypanych chodbicek trvala asi 3 hod. Sice vám hned u vstupu řeknou at si zaplatite průvodce, protoze ten vám ukáže i tajné chodby, ale pak s nim jdete jen slušne po znackach. Bez průvodce je možnost prozkoumat i neosvetlene prostory v nižších patrech. A pak se občas přidat k anglicky mluvící skupine a dozvědět se třeba něco o dumyslnem zavírání kruhových kamenných dveří.
Po návštěvě podzemních prolezacek nás čekal zase další prejezd. Tentokrát az k jeskyni Altinbesik (u Manavgatu), kde se ma Kubajs zúčastnit jeskynarske expedice. Na místo dorazime kolem půlnoci a protože ostatní měli sraz ve 14 hod v Istambulu, předpokládali jsme, ze už budou u portálu. Prelezame tedy zavřenou závoru, která odmítala busika pustit a bezime se kouknout dolu, je-li tam někdo s klicema. Kopec jak prase a u jeskyně nikdo. Spime tedy před závorou.

Sojka

 


Mája

Sojka - Marijánka

Kuba

Simba

Sherpa