Šedý busík v Arménii

21.10.2014 - Vstup do Arménie

Krásné ráno, 3 km od hranice. Sluníčko všechno rychle ohřívá, vaříme si čaj a opekame poslední kousky gruzínského chleba. Nový si koupime az v Arménii. Cesta do Arménie vede zpátky přes Rustavi, kde je jediný most pres řeku a pak podél řeky az na hranice. Hlavní tah na Arménii z Tbilisi si okorenujeme zkratkou. Žlutá spojnice dvou červených cest. Ještě, že si Gruzínci vedle betonové cesty s dirama na mamuty vyjezdily cestu polem, ujezdena hlína je super, lze po ni svistet i 40tkou. Nakonec jsme zas na asfaltu a 80tkou se ritime na hranice. Predjizdeji nás akorát turecké kamiony. Nenávist k arménům není tak silná jako láska k dolaru, takže to uzavření hranic mezi Tureckem a Arménii je asi jen pro otrávení života obchodníků a turistů.
 A už jsme na hranicích. Gruzii opoustime bez problémů. Do Arménie je to už jen kousek. Pasová kontrola bez problémů, celní odbavení spočívá v potvrzení celnikovy otázky, zda to vše je naše oblečení a jsme turisté. Máme vyhrano, jsme v Arménii. Ouha, další uniformovany panáček "Custom declaration", my "no", panáček "go back to brokers custom office". Tak otacime busika  a jdeme vyřizovat papíry. 4 panacci, jeden z nich má uniformu a důležitá razítka, ostatní počítač. Volá si nás jeden od počítače a chce doklady, prý musíme něco zaplatit u okénka. Lze platit v Euro a stojí to na 15 dní 40€ (méně dní neumí). Pak vezme papír, kde jsou údaje o mě a busikovi v armenstine, názvy kolonek jsou anglicky, čísla arabsky. Rozumím datu, do kdy musíme s busikem opustit Arménii na jednom ze tří přechodů s Gruzií, jinak big problems, dolars very much. S tímto papírem dojde k uniformovnemu panackovi a nechá na něj dát všechna důležitá razítka. Ale než nám ten papír dá chce 3000AMD, venku je bankomat. Vybiram 10000 a jdu 3000 vyměnit za cenný papír. Jupi, poslední uniformovany panáček si kontroluje SPZ a "welcome in Armenia, have a nice trip". Jen jsme projeli bránou hraničního pásma, už je tu nahanec."insurance, english OK, give me pasport, auto pasport, driving licence and 9900 AMD" branime se jak můžeme a nakonec se jde Sojka zeptat posledního uniformovaneho panacka, jak to tedy je a na co bylo těch 40€. Panáček si zavolal anglicky hovořícího kolegu, který jí dává malou přednášku z arménského práva. Mezitím mě nahanec přesvědčuje, že když nezaplatim 9900AMD, za 10 km policie problém, 250 $. Sojka se vrací s informací, ze těch 40€ je na silnice a zelená dan a pojištění je potřeba, ale není to jeho job, tak neví kolik to má stát.Je tady ovšem několik obchůdků s reklamou na pojištění, tak bereme doklady a jdeme zjišťovat ceny. U druhého okénka se dostáváme na 3300 za 10 dní. To už nás ale odhaneji od obchudku u kterého máme zaparkovano, jedeme tedy o 200 m dál, kde parkujeme a zalezame do kanceláře. Pán si vyžádal doklady a na kalkulacce něco počítal az ukázal něco kolem 5000 AMD. Beru si ze stolu beze slova doklady a už natukava na kalkulačku cifru 3300, říkáme ze 3000 a on jako že jo,ale musíme počkat než zapnou elektřinu. Prohlížíme si mapu, on kouří a snaží se rusky zertovat. Pak nahodi počítač a sepisuje pojistku. Pak dva podpisy. Dávám mu 3000 a on jako že chce 3300, tak děláme udivene pohledy až mavne rukou a my odchazime. Snad už to bylo vše. Ještě jsme zjistily, že 1€ je asi 500 AMD. 
Jedeme po celkem slušné silnici, normální asfalt a s dělící čárou, kolem neskutečně průmyslového města s lanovkou stejnou jako v Chiaturi do národního parku Dilijan. Cestou zastavujeme v největším městě oblasti, Vandors, kde konečně nalézáme tržnici. Začínala sice hadriky a cetky jako u nás vietnamská, ale pak jsme se probojovali až do uliček s chlebem, sýrem, masem, kávou a sladkostmi. Je to hezké. Nejvíce nás udivuje pekárna, kde je prodejní pult hned u pece (nerezové elektrické, jako u nás) a člověk si může celkem dobře prohlédnout, jak to dělají, protože je vidět vlevo pytle s moukou, pak zadelavaci stroj a pekarky, které z těsta dělají placky a strkaji je na plechu do pece. V sousedním řeznictví mají před kramkem spalek na porcování. Myslím, ze ho na noc neuklizi, je mi po pás a má tak 150 cm v průměru. Téměř vše co kupujeme dostáváme ochutnat. Nakonec si odnasime uzené rybičky, chléb, 2 nějaké dobroty z pekárny na teď, trochu zeleniny a sýr. Sýr, to je fantazie. Nechapu, proč u nás nemůže sedět u stolecku s hromadou sýra babca v usmudlane zastere a za pár švestek prodávat takovou dobrotu. Než nám ten sýr prodala, tak odkrojila kraj, ten zahodila, pak kousek na ochutnani. Když jsme zaplatily 800AMD za kus sýra jak 2 pěsti, utrhla ještě asi metr takové syrové šňůry ať si to doma ochutname. Pak ještě zaplatit parkování 200 AMD, ale mohlo to být zadarmo. Hlídač chtěl ať ho vezmem do ČR. Tak jsem mu vysvětlil, že jedeme na druhou stranu. No a nakonec zjistil, že u nás neplatí eura, ale koruny a to už se tam nechtěl ani oženit.
Pár kilometrů a jsme v Dilijanu. Hledáme malebné uličky s historickymi domečky s obchody a restauracemi a léčivými prameny, jak píše průvodce. Málem neodolavame volání místního kavarnika "helou maj bradr, kom in maj bradr" a nakonec nacházíme onu uličku. Má asi 200 metrů a je po sezóně trochu prázdná, ale vcelku hezká. V turist info je zavřeno. V druhém mají nějaké suvenýry a poslední "mapa" visí na zdi, můžeme si ji ale vyfotit.Trochu zklamani jdeme do kavárny s WiFi. Asi 2 minuty tu bylo ticho, pak hudba, že se nedalo ani objednat. Prisedl si k nám němec Mike s angličanem Davidem a po chvilce jsme si dohodli zitrejsi výlet ke klášteru Hagharsin. Kafe bylo celkem uchazejici, čokoláda nedobra. Snažíme se dohodnout v kolik se kde sejdeme, kluci pak odcházejí do svých B&B na večeři a my jedeme hledat místo na spaní.
Ve tmě je to vždy zážitek, ale nakonec jsme na kopečku kousek od benzinky za městem a zda se to v pohodě. Hrajeme karty a kostky a přemýšlíme kolik je vlastně hodin místního času.

22.10.2014 - Parz Lich

Budime se do mraziveho rána. Vstává se nelehko, ale měříme ke kavárně na sraz s Mikem a Davidem. Asi jsme tím posunem času fakt zmatení, protože zjišťujeme, že jsme před kavárnou o hodinu dřív. A tak se zahříváme čajem a z busiku chytame kavarenskou WiFi Mimino.
Klášter Hagharsin je fakt pěkný - opravený ale ma zachovalé některé původní zdi a základové kameny. Mike nás pak opousti a po svých míří zpět do Dilijanu. S Davidem jdeme na krátký vylet na kopec nad klášterem. V poledne se s nim loučíme  a měříme k jezeru Parz Lich kousek nad městem. Doufáme v koupání, ale u jezírka nás čeká překvapení v podobě velkého camping komplexu - restaurace, půjčování loděk,pingpong a spoustu dalších atrakcí. Nikdo tu ale nebyl, tak jsme zabrali místo v rohu parkoviště. Po chvíli ale přijeli lidi a nam tak začalo divadlo v podobě několika PP (facebookova skupina pro holky,které si vytvářejí vlastni fotoalbum - aneb 'já se stejným úsměvem, rozhozenyma vlasama tisíckrát jinak a kamoska ma totéž').
Jinak místo je to parádní - WiFi chytame az v busiku, večer je okolí opuštěné a my ochutnavame v místní restauraci (www.ararathotel.am) víno. Fakt dobrý víno, cena je pak ale trochu jinde než očekáváme. Zase je fajn,že se pak stačí odkutalet zpátky do busika, kde máme pohodovy vecer s kytarou a arménským sýrem.
 
Kuba

23.10.2014 - Vrchol Tezier

Od jezírka Parz Lich se vydavame do hor. Protože jsme za celý náš výlet nevylezli na žádný vrchol, abychom měli pořádný rozhled, vybrali jsme si na mapě cestu vedoucí přes horské sedlo (busikovi taky chyběla nějaká ta vrcholovka), ze kterého chceme vybehnout na třítisícovku. Ono taky původní záměr vicedenniho průzkumu NP Dilijan trochu selhal - plánovat něco bez map... a turistické centrum v Dilijanu je dost na nic, mapy tady nemají.
Ve vsi Margaovit proto sjíždíme z hlavní silnice, před námi se tyčí vrchol Tezier (3101 m n. m.).
Serpentiny, kopec, kopec, díra, další díra na mamuty, louže, potok, vyhled, sutry a.........  busikova vrcholovka - sedlo 2828 m n. m.!!!
Fouká peknej vítr. Bereme čepice a rukavice a vybihame na vrchol Tezier. Lehký sněhový poprasek. Ale ten výhled! Z mraků vystupují zasněžené vrcholy Malého Kavkazu, na jihu vidíme velký a malý Ararat, v dalce na severu mozna vrcholy Velkého Kavkazu (mavame tím směrem Sherpakum do Gruzie).
Cesta ze sedla dolů do údolí je stejně napinava jako nahoru. Busik se naklání, obratně se vyhýbá sutrakum. Přemýšlíme, co znamená označení silnice H-27. Řidič Kaceny, který ho jsme na cestě potkali, nám říkal, ze je tohle dobrá cest do Jerevanu......
 
Sojka
 
A takhle to videl Kubajs:
 
Po několika minutách jízdy po písečné cestě přemýšlíme, jestli H v názvu silnice zkracuje slovo highway nebo hiking. Nakonec dospivame k závěru, že liché jsou určitě hiking. Občas musí Marijanka Sojka ven a navigovat busika, aby kolečka nepadly do díry, občas jedeme po třech. Není to moc hezká cesta, ale zase si říkáme, že písek je měkký a nemůže busikovi moc udělat. Navíc tu není místo k otočení. První takové využíváme k malému oddechu. Už je to jen pár zaracek a jsme v sedle. Poprvé pocituji jaké to je, když busikovy dojde dech. Musíme kousek zcouvat a pořádně se rozjet. Už tu ale neni písek, ale štěrk, který pod kolama klouže. Jedna velká kaluz, kde drzakem rezervy vyrejvame menší kamínek. Jen malá promacklina. Už ale vydime sedlo. Parkujeme u jezírka, fouká šílený vítr. Bereme na sebe teplé spodní prádlo, neprofoukave svrsky a vydavame se bez mapy, buzoly, vesel a kormidla, nikoli za krásnou Janou, ale horou. Volíme cestu nejméně příkrou a za chvíli mavame na busika z výšky 3101 m.n.m. Vybarvujeme si v modrém zivotě políčko 'vrchol nad 3000', jíme poslední českou německou čokoládu a mazeme dolů, protože nechceme v sedle nocovat a jízda dolů ve tmě je špatná. Nebyla dobrá ani za světla. Kopec je méně příkrý, porostlý travou. Cesta je ale protkána hromadou potůčků, které v ní vymlely hluboké díry a kaluže plne bahna. Jednou už to vypadalo, ze budeme muset tlačit. Nakonec vše dobře dopadlo a my jsme se vylouply na betonové cestě u nějakého dolu a hlavně u druhého konce asi osmi-kilometroveho železničního tunelu. Pak mijime elektrárnu a najizdime na 4 proudovou highway (ma sudé číslo). Jedeme na severní stranu jezera Sevan, kde nacházíme hezké spací mistecko. Ještě návštěva místních psiku a pána na koni, který nás uklidňuje, že tu můžeme v klidu spát a nikdo nás nemůže vyhodit.

24.10.2014 - Sevan

Probouzení jako u moře. Slunéčko svítí a jsou celkem velké vlny. Snídaně na pobřeží a pak výlet podél vody. Sbíráme muslicky, kamínky a zuby. Po návratu k busiku se trochu premahame, ale nakonec lezeme s mýdlem do vody. Slunéčko, vitr, vlny a na protějším břehu zasněžené vrcholy hor. Prostě ledovej hnus. Je tu hezky, ale popjizdime. Kupujeme chleba a 2 piva Ararat. Na druhy pokus nalézáme fajn mistecko s písečnou pláží a minimem odpadků. Je to za větrem, tak pripravujeme 3 chodové menu (chleba s pastikou, drůbeží polévku a rybičky s piri-piri papričkami). Pak si ulehame na sluníčku a valime se az do večera, kdy se těsně před západem slunce zvedá silný vítr, který nás zene do busika, kde se venujeme hazardu a později i spánku.

25.10.2014 - Jerevan

Tak už je zase rano a nechutne krásné. Vítr ustal a zůstaly jen vlny. Snidame na břehu a užíváme si neslaneho moře. Chceme se vydat do národního parku Khosrovi, ale v cestě nám nějak překáží jedny vysoké hory. Tak nakonec dokoncujeme okružní jízdu kolem jezera Sevan a vydavame se navštívit Jerevan. Bohužel jedeme tak rychle, že si toho za ceduli Jerevan všimli policisté a nechtějí mi nějak odpustit, že jsem jel o 18 km rychleji,než se může (měl jsem pocit, ze jedu jako ostatní). Moje ruština není moc dobrá, tak dostávám pokutu 7000. Ještě musím vysvětlovat platnost mého mezinárodního ridicaku (mohl si to tam rusky přečíst...). Nakonec me ještě podrobil výslechu o mě a me ženě, aby v návaznosti na náš věk hrozil pěstí, že jestli prijedeme příště do Arménie a nebudeme mít děti, budu mít problém. 

Teď už máme za sebou prohlídku centra Jerevanu. Hodně to tu dýchá takovým sovětským maximalismem. Ne jako všude, tady je to opravené  a nové se buduje v podobném duchu. Luxusní obchody, restaurace a hotely. Přesto jsme pár bloků od centra našli suprovou tržnici, kde měli koberce, tasky, umění, starozitnosti a cetky všeho druhu. Parkujeme na hlavním náměstí mezi hotelem Mariott a Converse Bank u parku. Je to tu zdarma a chytame nějakou WiFi, není moc spolehlivá, ale je.
Spací místo budeme hledat zase ve tmě...
 
Kubajs

 


Mája

Sojka - Marijánka

Kuba

Simba

Sherpa