Setkání s kamarády

26.10.2014 - Ejmiacin a Ahoj Tbilisi

Šedý Busík

Užíváme slunného rána a pak měříme do Ejmiacinu (to je turecký přepis a bohužel nevím, jak se to jmenuje armensky, natoz jak se to píše). Mike nám to doporučil,ze tu je prý pěkný kostel ze 4. stol. Dost naslepo jedeme do centra, kde GPS kreslí znacku kostela. Trefa do černého. A kdyby tu byl jen jeden kostel - je tu celý komplex kostelů! A uprostred dominuje ten nejstarší (obrostly lesenim). Je dobre to videt, protože je to fakt megalomanie. Obrovské budovy - kostely a neco tomu podobného (třeba něco z čeho by se dala udělat hospoda 'U Džízise' a nejlépe třeba 'U dredatýho Džízise'). Jo jo, po té megalomanii si pak určitě řeknete 'chudá Arménie' a 'skromná církev'.
 
Ve městě jsme ale nasli pekárnu chlebovych placek - placky pečou v díře na podlaze, kam lehce usmudlana babka hází obrovská polena. Taky kupujeme zákusky (když jsme je vynechali ve Tbilisi) a jedeme do Vanadzoru, kde máme večer sraz se Sherpakama v modrým busiku. Projizdime sopečnou krajinou pod nejvyšší horou Arménie Agarac 4090 m n. m., která se hali do černých mračen. Chytame ale poslední teple paprsky, jíme zákusky a zkousime arménskou kávu a užíváme pusté pouště. Do Vanadzoru prijizdime tak na poslední chvíli, abychom na tržišti koupili chleba a sušenky. Pak jen v busiku na náměstí čekáme na druhou posádku. Prý maji velký zdrzeni na hranicích do Arménie. Je to neuvěřitelně,ale SNEZI!
 
Naše shledání se Sherpakama oslavujeme v místní hospode, pak v busiku s hrnekm gruzínského vina. Máme toho sposustu co vyprávět....
 
 
 

Modrý Busík

Noční deštík srazil teplotu už i v teplém Tbilisi a probudili jsme se do našeho prvního pošmourného dne. Moc nám to ale nevadí, stále zde ještě probíhá festival, i když už v pomalejším tempu, a my aktualizujeme web v Traveler's café. Doplníme zásoby, prozkoumáme čajový fest, co tu včera nebyl a vydáme se vstříc Arménii, kde máme v 7 večer sraz ve Vanadzoru s druhým busíkem, který teď už míří do Turecka. Snad nám jejich zkušenosti z hranic nějak prospějou - kdo ví :)
 
Cesta do Arménie byla nakonec vcelku zážitkuplná. Hned za Tbilisi jsme potkali auto spadlé ze skály a po chvilce se octli na řádným „ofroudu“ s bahnem a v mlze – skoro jsme mysleli, že ho neprojedem, GPSky nezklamou, fakt. Na „čáře“ nás čekala dvouhodinová kolona osobáků – buhvíproč jeli všichni zrovna ten večer do Arménie (druhý busík pár dní před námi potkal na stejném přechodu jen dva kamiony). Za tmy jsme se posunovali mezi Gruzínskou a Arménskou hranicí, když do nás z boku zezadu „narazil“ (sklouznul se) stříbrnej meďák, co se cpal do našeho pruhu, a hned se seběhla sebranka Arménců, co Simbu obviňovali, že do nich naboural. Pro ně bohužel, to ale z naší pozice nebylo proveditelné – myslíme si, že z nás chtěli jen vytřískat peníze. Během toho co jsme se překřikovali k nám přistoupil arménsky vypadající kluk, koukal na to a pak česky povídá: „Tys ho neviděl?“ a Simba: „Ty mluvíš česky?“ A on už se jen záhadně zasmál a zmizel. Po neskutečnym zážitku v Custom Brokers Office, kde jsme zaplatili 40€ za silnice, nechali si dát razítko od oficíra s cigárem, hrajícím jakousi hru s barevnejma kuličkama na tabletu a našli nejlevnější pojištění za 3300AMD (museli jsme odehnat nahaněče, co nabízeli cenu 9900AMD a více), se u nás tenhle „českej“ kluk zase vyloup. Ptal se, kam to proboha jedem, že tudy se do Čech zpátky nedostanem, leda přes Írán, ale že to je přece příšerný a že to je STRAŠNĚ daleko. Povídal, že má v Praze na Proseku byt – ač Arménec – a že si před rokem zajel na 14 dnů do Arménie na dovolenou a odvedli ho na vojnu... Tak si ji musel odkroutit a teď, že se konečně vrací domů – na Prosek. Ptal se jak dlouho jsme na cestě a na naší odpověď jen nevěřícně zavyl: „MĚSÍC ?!“ A už se s náma radši loučil :) Pak už jsme spěchali za šedým busíkem do Vanadzoru, kam jsme jeli SNĚHOVOU vánicí (tou začala naše 10-denní zimní etapa) a dorazili se tříhodinovým zpožděním. Shledání bylo vřelé, ač mrzlo. Zalezli jsme do hospody, kde točili i Plzeň, ale my dali přednost místní Kilikii a pak v autě ještě dopili dvě flašky gruzínského bílého :)
 
Mája
 

27.10.2014 - Vanadzor

Po dlouhé době v plné sestavě jsme vyrazili na vanadzorský trh a nakoupili spoustu oříšků a sýra. Pak už jsme si jen zašli společně na kafe a zase se rozloučili. Šedý busík vyrazil do Gruzie a modrý k sevanskému jezeru.
 
 
U jezera jsme si našli krásnou plážičku, trápili Sherpu ve vlnách a večer se snažili dělat oheň, ale v mrazivém větru jsme to brzo vzdali.
 
 
a Šedý Busík to měl takhle:
 
Jen pro zajimavost, dnešek začíná opět ranem. Ranem na jedné z hlavních ulic Vanadzoru (Vanajoru, nebo jak se přepisují ty fnjum a jiné). Naštěstí je tu krovicko, kam se lze dojít vycurat, tak celkem normální snídaně a čaj. Pak prejizdime zase na náměstí, abychom si zašli na trh koupit nějaké arménské dobroty. My jako zkušení ukazujeme Sherpakovejm hlavně pekárnu a tak. Když máme utraceno vše co jsme měli a ještě něco na víc, vydavame se k hranicím. Cesta se malinko zhoršuje, ale na hranice vede.
 
Na hraničním přechodu Bavra (Arm)
Všichni chodí s tím drahým papírem z custom broker office do neoznacenych dveří ve sklepě. Tam to začíná. Nejprve 22€. Tak zkousime, že opoustime Arménii včas a nebudeme nic platit. Oni oponují, ze ano, ale platit musíme, this is law. Děláme, že o placení nic nevíme a platili jsme dost při vjezdu. Oni zas povídají něco o tom, že jsme jeli jiným prechodem a že nám to měli říci, oni tady to každému říkají. Popravdě se nám takovou informaci při vstupu snažili sdělit, dokonce na druhou stranu papíru napsali částku 9000 AMD. Zkousime to všelijak, jít rovnou k zavore, vyčkávat, tvrdit že nemáme peníze. Nakonec se trochu zamotavame do vlastních lží, ale přistupujeme na zaplacení 22$, chtějí ještě eura ale nakonec si berou papír a doklady. Berou si od nas 5$ a dávají nám papír se kterým jdeme nahoru do banky ( všechny platby pouze hotově, bankomat tu není). V bance platime zbylych 17$ a jdeme k poslednímu okénku pro razítko, pak k zavore, kde si orazitkovany papír nechaji (nemáme tak ani nic na památku a nikdy se nedozvíme co jsme vlastně zaplatili a podepsali). Důležitý poznatek je tento. Na papíře jsou 3 kolonky s cenama v součtu 6500AMD, to jsme platili v bance, asi státu. Zbytek je cena za brokera, který vám ten papír vystaví. Možná si člověk může ten papír někde vyplnit sám, ale... Jestli má ten broker nějakou možnost měnit ceny na papíře nevim, ale jsem rad, ze za vyplnění nedostal víc jak tech 5$ (a to jsme vlastně ještě slušné uhadali - původně by za to chtěli asi 6000dram což je nějakých 12€. Při vstupu do země za vyplnění papíru chtěli 3000 dram - a třeba Sherpaci to vůbec neplatili...). Vyplynulo nám z toho, že se musí státu zaplatit za průjezd hranicí. Jedna kolonka auto, druha kolonka pasova kontrola a poslední celní kontrola, aneb zaplat si svého drába. Při průjezdu první závorou se modlime za to, aby si od závory nevolali k pasové a celni prohlídce, ať nás trochu vyprudi. Bylo to naprosto bez problémů, včetně vstupu do Gruzie. Staví se tam nova budova hraničního prechodu. Honosná, pro pohodlné odbavení tak 5 kamionů, 3 autobusů a 5 aut najednou. Asi na to mají, my byli v hraničním pásmu asi hodinu a projelo tak 6 osobaku a 1 kamion. Zatím je to ale takovej lehké ofrod. V Gruzii to bez zastávky metelime k Vardzii. Zastavujeme az za tmy, ale to nám moc nevadí,místo na spaní máme.
 
Kubajs
 
 
 

Mája

Sojka - Marijánka

Kuba

Simba

Sherpa