Na Mysli

Sem bychom rádi občas napsali co nás cestou napadne... když nás nic nenapadne taky tu může být prázdno :-) uvidíme...

 

 

Velkorysé chápání času

Takřka od začátku našeho putování myslím na to, že bych rád napsal i něco jiného než pouze články o tom kde jsme byli a co jsme zažili. Od začátku, tedy od té chvíle, kdy jsme poprvé nastoupili a zacvakli dveře od Busíka, poprvé nastartovali a pak sešlápli plyn, se toho hodně změnilo oproti tomu shonu před tím... Jasně jsme na cestě... cestujeme... pořád poznáváme nová místa, ukazujeme si co kde vidíme, potkáváme nové lidi, máme nové zážitky.
 
Hlavní co se ale tímto okamžikem změnilo je naše chápání času.
 
V běžném životě se pořád něco děje. Svět má pevný řád, který více či méně musím respektovat. Čas mi pak sám ubíhá a já ho měřím na hodinkách. Někdy si přeju aby byl rychlejší, jindy aby zpomalil. Tady, na cestě to je najednou jinak. Jediný kdo čas kontroluje jsme my sami.
Třeba jsme ani po 3 dnech v Gruzii kvůli posouvání času nevěděli kolik je vlastně hodin (abych se přiznal osobně to nevím ani teď a to jsme tu už asi třetí týned) :-).
 
Když se nám chce, někde zastavíme, nespěcháme, nic nás nežene. Když spěchat chceme, jedeme rychle, nebo běžíme. Když chceme zastavit na chvilku a ono se to protáhne, nikomu to nevadí. Můžeme si třeba povídat a zakecat se a pokud nám to přijde důležitější než se dnes ještě posunout někam dál, tak klidně zůstaneme tam kde jsme. To je skvělá věc... mám z ní radost...
 
Úplně jsem ztratil potřebu třeba večer hodnotit den a říkat si jestli jsem toho stihnul dost nebo ne... Nejde nám o to abychom za krátký čas toho stihli nasekat co nejvíc, spíš abychom udělali to co se nám zrovna chce a nezáleží ani na tom jak to trvá dlouho.
 
Začali jsme říkat, že máme teď takové "velkorysé chápání času". Není to úpně přesný, ale zas na druhou stranu mi přijde, že to tak pěkně zní :-)
Včera jsme potkali skupinku francouzů s pěkným Busíkem (pro fajnšmekry Starej Mercedes s vysokou střechou a kamnama nejspíš na dřevo s fajn komínkem v zadních dveřích), byli strašně fajn... Na první pohled mnohokrát větší a odvážnější cestovatelé než my, mluvili i česky a všecko si náramně užívali. Hlavní věc co mi ale z našeho rozhovoru utkvěla v hlavě, když jsme nakousli kde na svůj rok a půl dlouhý výlet vzali čas, byla věta:
 
"My tvoříme čas" :-)
 
Prostě moc pěkný, když vám Francouzka mluvící česky na hranicích Gruzie a Azerbajdžánu jen tak mezi autama na parkovišti řekne: "My tvoříme čas". Došlo mi, že Teď už ten článek skutečně můžu napsat, protože i když v něm budu blábolit co mě zrovna napadne, tahle věta nakonec řekne všecko i když se mi to nepovede...
 
Simba
 
 

Mája

Sojka - Marijánka

Kuba

Simba

Sherpa