Šedý busík na severu - Laponsko 2016

Šedý busík sám vyrazil letos do Laponska, s novým topením a s cestovní horečkou posedlímy pasažéry :-). Sojka a Kuba s busíkem na cestě, my doma držíme palce a těšíme se na vyprávění z cest, zatím si počtěte v jejich cestovním deníčku...

13.4.2016

Dlouho jsme nikam nevyvenčili busíka. Teda pokud nepočítám loňské léto, kdy nám sloužil 2 měsíce místo domova.¨
 
Kam vyrazit jsme moc rozmýšlet nemuseli, protož jsme si celý rok natloukali do hlav skandinávské autory. Laponsko je jasná volba. Přípravy jsou jednoduché, k vánocům dostal busík nezávislé topení (podařilo se mi sice opravit původní eber co je pod autem, ale týden na to jsem brodil hlubokou kaluž a....).
 
Stanovit si termín taky nebylo moc složité, Sojka píše bakalářku a já musím být na konci dubna v práci... 30. března dodělávám držák na světla a Sojka je ve škole, kde odevzdává ke kontorle velkou část bakalářky. V 19:00 je doma.
 
Bleskovou rychlostí balíme hadry a lyže (díly na busíka a nářadí jsem zabalil odpoledne). Musíme ještě k rodičům pro zásobu jídla a odevzdat přebytky z lednice, které by to nepřežly. Vyřešit poslední maily a hurá na sever.
 
Je asi deset večer, máme před  sebou nějakých 720 km do Gdaňsku, odkud nám jede násedující den v 18:00 trajekt do Stokholmu. Na posledním ONU kousek od Náchoda bereme naftu do auta a všech kanystrů. V Náchodě ješte kupujeme propan butan a spíme kousek za hranicema v Polsku. Nařizujeme budíka a jdeme spát. 
 
Ráno je těžké, ale 600 kiláků je po polských silnicích s naloženým busíkem dost. Chceme ještě koupit nějaké jídlo a těsně před trajektem naftu, ale nakonec do Gdaňsku dojíždíme asi 1,5 hodiny před odjezdem trajektu, takže  stíháme jen tak tak koupit lístek na trajekt a naftu. Ostatní budeme muset vyřešit ve Švédsku.
 
Pomalu ale jistě zjišťujeme co všchno jsme zapoměli naložit, ale teď už je pozdě. Zatím nám chybí lopata na sníh a smetáček, který je možná za nářadím, které se nám nechtělo vyndavat. Trajket je velkej, a plnej kamioňáků.  Prakticky všichni mají kajuty a těch pár co jí nemají a pokoušejí se spát v café nebo na placených sedadlech ochranka čile vyhazuje. Naštěstí né přes palubu. Na celé lodi pro 1000 cestujících je celkem 12 křesel a 8 židlí, které jsou mimo restaurci a nemusejí se připlácet.Drze okupujeme 4 křesla u vstupu na kuřáckou palubu, až to ochranka nevydržela. Chlap jak hora, podholené vlasy a černé kalhoty ve vysokých kanadách, zřejmě lingvista. Těsně po vyplutí nadával rusky ruské rodince,že jedí vlastní jídlo v kavárně a drobí. Polské mlaďochy vykázal zřejmě rodnou polštinou z placených křesel. Na nás zůstala jeho angličtina, která byla dosti sebevědomá, doplněná o rázná gesta. Nicméně kombinací slov NOT, THIS a WAY a ukazováním nás odeslal spát do sekce s placenými křesly na levoboku. Bylo to překvapující a příjemné. Zústali jsme tam až do konce plavby.
 
1.dubna nás nečeká žádný apríl, ve 13:30 vjíždíme na Švédkou půdu cca 50 kilometrů od centa Stokholmu, kde chceme navštívit Vasa museum a nějaká místa z knížek... Lonly planet 15 let starý nás láká na vstupné 50 SEK, bylo to 130. Ale stojí to za to. Muzeum postavené pro loď Vasa, která se potopila po asi 1,5 NM do třiceti metrové hloubky, kde na vyzdvižení čekala víc jak 300 let. Muzeum je hezké, interaktivní a zároveň plné exponátů. Vypravuje nejen o lodi, ale i o práci restaurátorů a konzervaci všeho z lodi. Překvapilo nás svou obsáhlostí a moc s nám líbilo.
 
Cestou na sever navštěvujeme pár měst se Sámskou kulturou, jinak drandíme jak jen můžeme jen abychom už už byli v Laponsku (resp. za polárním kruhem). Docela se to daří a už 3.4. překračujeme 66. rovnoběžku. Pravda, Busík se přesně na polárním kruhu rozhodl trochu protestovat a chtěl utáhnout  poloosu, ale po chvíli jel zase vesele dál do kraje Sámů. V Kiruně nás ohromuje obří důl, který dominuje celému městu, stejně tak i černý sníh kolem. Do dolu se pořádají exkurze, ale Lonely má zase poněkud nižší ceny než nám řekne paní v infocentru (350 SEK). Takže navštěvujeme nedaleký Ice Hotel, kde přihlížíme těžbě ledu přímo na jezeře.
 
Chlapík v bagříku před sebou vykroní kvádr tak 150 x 5é x 50 cm velký a odevzdá tojinýmu bagříku, který ho někam uskladní. Taky navštěvujeme vesmírné centrum a odpaliště raket. Vrátný se nám vysměje, když se ho ptáme, jestli nezná předpověď na polární záři. Prý je moc teplo a světlo. Jsme trochu zklamaní, ale stejně doufáme, že bude. Je přece jasno a my míříme do NP Abisko, který je vyhlášeným místem pro sledování polární záře).Cestou nás čekají nádherné výhledy na hory zalité sluncem a rybáře sedící na zamrzlém jezeře před karavanem na lyžích.
 

Mája

Sojka - Marijánka

Kuba

Simba

Sherpa